Před odletem a během letu 16. 1. 2009

Tak jsem již třetí den v Americe, ve městě, které zná minimálně z filmů asi každý - San Francisco. Nejprve jak to tedy  probíhalo den před odletem a jak to dopadlo s pasem mého kamaráda, který se jentak mimochodem jmenuje Emil (to proto, abych ho nemusel stále nazývat můj kamarád).

Já jsem v pondělí 12. moc vstal velmi brzo, abych stihl zařídit všechny důležité věci, které jsem v předchozích dnech z různých důvodů odkládal. Zabalil jsem si většinu věcí, vyhledal jsem si ještě pár itinerářů cest po USA, vypracovaných někým jiným (hlavně kvůli imigračnímu úředníkovi) a nakonec vydal okolo osmé ráno do centra města zařídit pár úředních úkonů, jako odhlášení pojistky auta apod.

Okolo deváté jsem se sešel s Emilem a společně jsme šli na radnici, zjistit, jak je na tom jeho pas. No a pas..... chvilka napětí.... přišel. Perfektní začátek, bude lepší když budeme cestovat ve dvou. Společně jsme potom oběhli pár obchodů a dokoupili poslední chybějící vybavení. Už jsem se nemohl dočkat druhého dne.

Úterý, den odletu: Vzhledem deficitu spánku z předcházejícího dne jsem málem zaspal. Vzbudila mě naštěstí babička, která mi volala, že mi připravila svačinu. Takže jsem vstal o trochu později než jsem plánoval, ale pohoda. Přijel Emil a šli jsme ještě nakopit nějaký český alkohol jako dárek pro Amíky. Pak jsme se vydali na cestu do Prahy na letiště. Dorazili jsme akorát na čas, asi 2 hodiny před odletem. Sice jsme poprvé netrefili na správný terminál, ale napodruhé to vyšlo - jsou tam totiž jen dva. Přišli jsme při tom ale na zajímavé zjištění: parkovné na parkovišti terminálu 1 je 100 za každou započatou půlhodinu, kdežto u terminálu 2 byla cena 4x nižší, a to 50 Kč za každou započatou hodinu. Přitom byla parkoviště od sebe vzdálena asi 100 až 150 metrů. No nic, nebudu to dál rozváděl. V letištní hale nás odchytnul pracovník Lufthansy a ukázal nám elektronický check-in. Lidské zroje jsou holt moc drahé, tak začínají přecházet na automaty, kam strčíte pas a ono vám to vytiskne palubní lístky.

Dvě hodinky uběhly jak nic, následně přišlo loučení a hurá do letadla. Letěli jsme s přestupem v Německu. Do Mnichova jsme letěli malým pohodlným letadýlkem, které mělo jen 4 sady sedadel, tedy 2 na každé straně. Byl hezký výhled z okna, protože jsme letěli relativně nízko. Svět z ptačí perspektivy je opravdu zajímavý - pokud máte źajem si nějaké povedené letecké fotky prohlédnout, doporučuji blog Iva Lukačoviče, zakladatele Seznamu.

Letiště v Mnichově je velké, hodně velké. Tedy alespoň podle mého názoru. Měli jsme necelé 2 hodiny času a tak jsme si to tam trochu prošli. Velké množštví předražených obchodů a automaty na čaj zadarmo. Letadlo mělo odlétat v 15:45, tak jsme se asi v 15:05 vydali k bráně (gate). Hned u první kontroly nás chlapík upozornil, že jdeme pozdě, že tam bude ještě několik ''security checks". A měl pravdu: prohlídka na nebezpečné předměty byla dost důkladná, někteří lidú si i sundavali boty a běhali tam v ponožkách. Pak následovala druhá kontrola pasů, kde chtěli vědět i adresu, kde budeme bydlet v Americe. Přitom se po tom, co jsem ji pracně vydoloval z baťohu, ukázalo, že už ji tam má vyplňenou z check-inu. Nakonec jsme se do letadla dostali. Letěli jsme velkým AirBusem, který měl v Economy třídě 8 řad sedadel. Hned po vstupu došlo k malé potyčce, protože podivný důchodce obsadil Emilovo místo a odmítal si nechat vysvětlit, že má sedět jinde. Nakonec to ošéfovala přivolaná letušká, která nám dala samozřejmě za pravdu a nasraný důchodce si odsedl. Let byl dost zdlouhavý, ale v každém sedadle byla dotyková LCD obrazovka, kde se dali sledovat filmy a nalévali nám zadarmo whisky, kolik jsme chtěli.

Asi po 12 hodinách letu jsme v cca 18:30 pacifického času dorazili do San Francisca. O tom budu psát ale až jindy. Teď tu je 22:10 a jsem dost ospalý, takže jdu na kutě. Tak příště...